Historie sboru
K 95. výročí "Lutherova hradu"
Připomínali jsme si slavnostně 95. výročí položení základního kamene kostela, sborového sálu a fary. Tedy něco z historie: Těsně před jejich postavením zde ve městě byla tzv. kazatelská stanice evangelické církve vzešlá původně ze sboru ve Frýdlantu. Byla součástí tzv. Jizerského seniorátu. Ústředí církve sídlilo tehdy ve Vídni. V posledních letech před výstavbou kostela se místní evangelíci scházeli v sále firmy Klinger. Schůze staršovstva (správního orgánu sboru) se konaly v hostinci u Heglerů. Ve výroční sborové zprávě z r. 1911 jsou uvedeny tyto statistické údaje: křty proběhly 4 (v roce předešlém 3), konfirmandů bylo 5 (loni 6), svatba 1 (loni 4), pohřby 3 (loni také 3), vstupy nových členů do sboru : 6 (jedná se o jednu rodinu, loni 5 osob), výstupy: 5 (opět jedna rodina se třemi dětmi, loni 0), počet členů sboru (všech pokřtěných) k témuž roku: 367, průměrná účast na bohoslužbách: 84. Přesto se jim zde i za této situace podařilo vystavět kostel, sborový sál a faru. Celá tato stavba nesla název "Lutherův hrad", zřejmě podle písně reformátora Martina Luthera "Hrad přepevný je Pán Bůh náš".
Architektem stavby byl jmenován mladičký Otto Bartning (1883-1959), který je dnes proslulý zvláště v Německu a v Rakousku. Stavěl ještě v padesátých letech! Lutherův hrad patří k jeho raným dílům. Postavit kostel, sborový sál a faru jako jednu budovu, to bylo na tehdejší dobu velmi pokrokové. Vedle toho, že byl Otto Bartning umělcem, byl také theologem a spisovatelem. Jenom dva citáty z jeho spisovatelského díla: "Kostel má být otevřený i v týdnu…lépe, aby byl prostý a nebylo v něm nic, co by se dalo odcizit, než aby se kvůli zlodějům musel zavírat." (Podotýkám, že toto Bartningovo přání se nám ještě nepodařilo splnit.) "Odpovídá to evangelické povaze, že se do podoby kostela promítá každodenní život a každodenní životní styl. Zvláště tu jde přece o prostotu, jednoduchost, pravdivost a důstojnost. To znamená, že vnější vzhled by měl být výrazem vnitřního života bez klamu, přepychu, a přesto by stavba měla být taková , že si vás získá a že vás do sebe zve - už jen svou tichou existencí, bez křiklavých reklam. Stavět znamená vyznávat…Za skromnost a jednoduchost se není třeba stydět, obsahují totiž v sobě sílu a odvahu pravdivě vyjádřit právě to, co je podstatné."
K výstavbě samé a výdajům na ni lze stručně říci tolik: korespondence , která se týkala přímo stavby, čítala 89 odeslaných dopisů a 70 dopisů přijatých. Ledacos se dochovalo v archivu spolku Díla Gustava Adolfa v Lipsku, který tehdy zdejšímu sboru významně pomáhal. Dodnes tento spolek slouží a nedávno jsme měli dokonce tu čest uvítat zde jeho zástupce. Stavba , co se zednických prací týče, byla svěřena Rudolfu Hamplovi z Frýdlantu 30.dubna 1911 a v květnu už se začalo stavět. Samozřejmě se na stavbě podílela celá řada řemeslnických firem, které tu všechny nemohu jmenovat. První slavnostní vpich rýče (tehdy tu bylo jen pole) se konal 8. května. A 15. června se uskutečnilo slavnostní položení základního kamene. 12.července už se kladla střecha na faře a sborovém sále, 1. srpna na kostele. Po roce už byl kostel vysvěcen: 11.8.1912 . V dnešním sklepě byl ještě byt pro kostelníka a sekretáře v jedné osobě.
Mecenáši, kteří na stavbu přispěli, byli zvláště tito: spolek Dílo Gustava Adolfa v Německu, Evangelický svaz v Německu, místní Firma Kliner, hrabě František Clam-Gallas z Frýdlantu a mateřský evangelický sbor ve Frýdlantu.
Celkem stála stavba i úprava pozemku a silnice (dnešní Blahoslavovy ul. před kostelem) 84000,- tehdejších korun. Pro srovnání víme, že např. výše zmíněný kostelník měl k bytu a části zahrady, kterých mohl užívat, dostávat měsíční plat ve výši 10 korun.
Ocituji zde ještě slova tehdejšího vikáře, který zde působil, Fritze Knorka: "Započetí stavby to byl smělý čin, který se báječně shledal se zdarem, načež se nám naskytla příležitost vidět celou řadu projevů evangelické lásky, věrnosti a obětavosti . Kéž toto vše nalezne odezvu v našich srdcích." Bratr vikář si pak přivedl na faru nevěstu, která byla sborem slavnostně uvítána.
Se stavbou samou se také začalo připravovat vše potřebné k tomu, aby se z místní kazatelské stanice stal farní sbor, i za tu cenu, že by pak místní evangelíci museli odvádět vyšší církevní daň.
Z díla architekta Otto Bartninga:
Duchovní německého původu v NMpS:
Georg Pirus (1608 - ?)
Kaspar Krusius (? - 1624)
Heinrich Barsch (? - 1649)
…
Georg Pellar (od 19. 2. 1899)
Ewald Hermann (1902-1903)
Max Branig (1903-1905)
Martin Köppen (1906-1908)
Friedrich Bäuerle (7.3. 1907 - ?)
…
Wolfgang Malitor (do r. 1945)
Historie nynějšího českého sboru
V našich českých evangelických rodinách v Polsku a na Volyni si z jedné generace na druhou vyprávěli o vlasti v Čechách. Po druhé světové válce se jejich touha splnila a oni se mohli vrátit do země svých otců. V září 1945 přijeli první sestry a bratři ze Zelova v Polsku a z Volyně ze SSSR do Nového Města pod Smrkem a nastěhovali se také do jeho nejbližšího okolí, t.j. do Jindřichovic, Dětřichovce, Předlánců, Dolní Řasnice a do Frýdlantu. Přijelo asi 150 rodin. Povětšinou nalezli obživu v textilní továrně a starali se o zřízení sboru. Kostel s farou po evangelické německé církvi v Novém Městě pod Smrkem byl k dispozici a první starostlivý kurátor Pavel Rajf začal hned usilovně shánět duchovního. A opravdu již v r. 1946 nastupuje farář Antonín Blažek. Je zřízen farní sbor a práce se začíná pěkně rozvíjet ve všech místech, kde jsou naše rodiny. Farář Blažek zůstal ve sboru do dubna r. 1952. Po jeho odchodu se ujal práce farář Vladimír Fiala, který odešel v září 1956, a na jeho místo přišel diakon Ladislav Mach. Setrval zde však jen do následujícího roku 1957. V říjnu toho roku se ujal práce farář Jan Košťál, který ve sboru pracoval s laickými kazateli Janem Svobodou a Vilémem Jelínkem. První kurátor Pavel Rajf nesl břímě odpovědnosti za zřízení sboru a jeho počátky. Druhým kurátorem se stal František Matoušek, který byl na čas vystřídán Janem Svobodou st., ale následně se opět ujal kurátorství. Sbor si tehdy velice vážil služeb Božích a biblických hodin, které byly po celý rok početně navštěvované nejen v sídle sboru, ale i v kazatelské stanici v Dolní Řasnici, kde se navíc obzvláště dařilo sborovému zpěvu. V šedesátých letech měl sbor ještě zhruba 1000 členů. Dlouholetým fárářem sboru byl pak Jan Košťál. Po jeho odchodu do důchodu započal roku 1971 svou službu vikář Svatopluk Karásek. Po dvou letech , poté co byl zbaven státního souhlasu k vykonávání služby duchovního a byl nucen odejít, vrátil se na uprázdněné místo po něm - již jako důchodce - opět farář J.Košťál. Po krátkém období administrace sboru farářem Ladislavem Horákem z Liberce byl v roce 1985 za faráře zvolen Jaroslav Raich. V roce 1991 odešel působit jako farář do Anglie a do sboru přichází opět Svatopluk Karásek, který sem pravidelně dojíždí až ze Švýcarska. Z rodinných důvodů však tuto službu přerušuje a sbor je pak administrován farářem Richardem Firbasem z Jablonce n. N. a ve sboru vypomáhá v rámci náhradní civilní služby bohoslovec Evangelické teologické fakulty Dalibor Antalík. Naštěstí se spíše nežli o mravence v lese (což měl oficiálně v popisu práce), staral s pastýřskou péčí o náš sbor. Po něm ve sboru nastupuje Lydie Kuželová , ale po krátké době odchází na mateřskou dovolenou a sbor je od r. 1994 administrován farářem Janem Čapkem z Liberce. Kurátory sboru byli po Janu Svobodovi st. z Dol. Řasnice a po Františku Matouškovi z Hejnic, Josef Blažek, Anna Čiháková a od r. 1990 Jan Svoboda ml.(z Nového Města). Během administrace sboru Janem Čapkem sloužili ve sboru vždy 1 rok v rámci tzv. vikariátu Radim Žárský a Jiří Zedníček. Začátkem r. 2005 po deseti letech administrace nastoupil na sbor farář Adam Balcar, načež byla zvolena i nová kurátorka Eva Svobodová. Po jejím odstoupení v r.2009 se této funkce ujal Miroslav Čihák.
Sbor zahrnuje oblast frýdlantského výběžku a jeho členy jsou tedy i dnes převážně reemigranti, kteří osídlili po válce spolu s vnitrozemskými obyvateli opuštěná města a vesnice po vyhnaných sudetských Němcích. V r.2006 byla zrušena poslední kazatelská stanice v Dolní Řasnici. Do sboru v Novém Městě ale i nadále dojíždějí poslední zbylí členové z Frýdlantu a z Dolní Řasnice. Tu a tam se někdo nový přistěhuje z vnitrozemí a projeví zájem o sborový život, ale daleko spíše se odsud lidé stěhují do větších měst. Sbor se však i nadále drží a nevzdává. V poslední době byly provedeny i některé rozsáhlejší práce na kostele a na faře (klempířské práce na střeše fary, zavedení ústředního topení, plynofikace, rekonstrukce kotelny, výměna střešní krytiny na faře, nová elektroinstalace v kostele a sborovém sále, oprava střechy na kostele a na věži, a jiné zvláště malířské, tesařské a zednické práce. V r. 2009 byla zahájena celková oprava věže kostela). Pole před kostelem jsme upravili pro chov ovcí a postavili jsme na něm za tím účelem i salaš s krmelcem. Paseme na něm romanovky. Staršovstvo má dnes 8 volitelných členů. Sbor eviduje 126 členů. 11.6.2011 jsme spolu s městem oslavili 100 let kostela.
Přehled duchovních českého sboru:
vikář Antonín Blažek (od 12.června 1946 do r. 1952)
vikář/farář Vladimír Fiala (od 8.června 1952)
farář Břetislav Mikulecký (16.7.1955-31.12.1955)
farář Vladimír Fiala (po návratu z vojny 1.1.-11.11.1956)
jáhen (diakon) Ladislav Mach (11.11.-1956-30.6.1957)
farář Jan Košťál (1.10.1957-1.7.1971)
vikář/farář Svatopluk Karásek (1.7.1971-1973)
farář Jan Košťál (1.3.1973-31.12.1984)
farář Jaroslav Raich (1985-1990)
farář Svatopluk Karásek (1991-1992)
vikář Dalibor Antalík (1992-1994)
vikář Radim Žárský (2000/2001)
vikář Jiří Zedníček (2002/2003)
farář Adam Balcar (2005-2014)
Administrátoři (v 90.letech):
farář Richard Firbas (v r. 1994 z Jablonce n.N.)
farářka Lydie Kuželová (v r. 1994)
farář Jan Čapek (v letech 1994-2005! z Liberce)
Kurátoři a kurátorky:
Pavel Rajf z Nového Města - zakladatel českého sboru (1946-1950)
František Matoušek z Hejnic (1950-1955 a 1965-1971)
Jan Svoboda z Dolní Řasnice (1955-1965)
Josef Blažek z Nového Města - bratr vikáře Antonína Blažka (1971-1973)
Anna Čiháková z Nového Města - první kurátorka v historii evangelíků ve výběžku(1973-1990)
Jan Svoboda z Nového Města (1990-2005)
Eva Svobodová z Nového Města (2005-2009)
Miroslav Čihák z Dolní Řasnice (2009-2011)
Jaroslav Láska z Frýdlantu (2011-)
(Hlavní zdroj k historii českého sboru: Církev v proměnách času 1918-1968 a 1969-1999, Kalich; Protokoly ze schůzí staršovstva; Výstava vikáře Radima Žárského a jeho ženy v Novém Městě pod Smrkem v r. 2001)
...doupraveno k červnu 2011.
Zde si můžete prohlédnout fotografie a pohlednice ze zašlých let...