Počínaje 1. zářím 2024 se bohoslužby konají od 10 hodin.
K 95. výročí "Lutherova hradu"
Připomínali jsme si slavnostně 95. výročí položení základního kamene kostela, sborového sálu a fary. Tedy něco z historie: Těsně před jejich postavením zde ve městě byla tzv. kazatelská stanice evangelické církve vzešlá původně ze sboru ve Frýdlantu. Byla součástí tzv. Jizerského seniorátu. Ústředí církve sídlilo tehdy ve Vídni. V posledních letech před výstavbou kostela se místní evangelíci scházeli v sále firmy Klinger. Schůze staršovstva (správního orgánu sboru) se konaly v hostinci u Heglerů. Ve výroční sborové zprávě z r. 1911 jsou uvedeny tyto statistické údaje: křty proběhly 4 (v roce předešlém 3), konfirmandů bylo 5 (loni 6), svatba 1 (loni 4), pohřby 3 (loni také 3), vstupy nových členů do sboru : 6 (jedná se o jednu rodinu, loni 5 osob), výstupy: 5 (opět jedna rodina se třemi dětmi, loni 0), počet členů sboru (všech pokřtěných) k témuž roku: 367, průměrná účast na bohoslužbách: 84. Přesto se jim zde i za této situace podařilo vystavět kostel, sborový sál a faru. Celá tato stavba nesla název "Lutherův hrad", zřejmě podle písně reformátora Martina Luthera "Hrad přepevný je Pán Bůh náš".
Architektem stavby byl jmenován mladičký Otto Bartning (1883-1959), který je dnes proslulý zvláště v Německu a v Rakousku. Stavěl ještě v padesátých letech! Lutherův hrad patří k jeho raným dílům. Postavit kostel, sborový sál a faru jako jednu budovu, to bylo na tehdejší dobu velmi pokrokové. Vedle toho, že byl Otto Bartning umělcem, byl také theologem a spisovatelem. Jenom dva citáty z jeho spisovatelského díla: "Kostel má být otevřený i v týdnu…lépe, aby byl prostý a nebylo v něm nic, co by se dalo odcizit, než aby se kvůli zlodějům musel zavírat." (Podotýkám, že toto Bartningovo přání se nám ještě nepodařilo splnit.) "Odpovídá to evangelické povaze, že se do podoby kostela promítá každodenní život a každodenní životní styl. Zvláště tu jde přece o prostotu, jednoduchost, pravdivost a důstojnost. To znamená, že vnější vzhled by měl být výrazem vnitřního života bez klamu, přepychu, a přesto by stavba měla být taková , že si vás získá a že vás do sebe zve - už jen svou tichou existencí, bez křiklavých reklam. Stavět znamená vyznávat…Za skromnost a jednoduchost se není třeba stydět, obsahují totiž v sobě sílu a odvahu pravdivě vyjádřit právě to, co je podstatné."
K výstavbě samé a výdajům na ni lze stručně říci tolik: korespondence , která se týkala přímo stavby, čítala 89 odeslaných dopisů a 70 dopisů přijatých. Ledacos se dochovalo v archivu spolku Díla Gustava Adolfa v Lipsku, který tehdy zdejšímu sboru významně pomáhal. Dodnes tento spolek slouží a nedávno jsme měli dokonce tu čest uvítat zde jeho zástupce. Stavba , co se zednických prací týče, byla svěřena Rudolfu Hamplovi z Frýdlantu 30.dubna 1911 a v květnu už se začalo stavět. Samozřejmě se na stavbě podílela celá řada řemeslnických firem, které tu všechny nemohu jmenovat. První slavnostní vpich rýče (tehdy tu bylo jen pole) se konal 8. května. A 15. června se uskutečnilo slavnostní položení základního kamene. 12.července už se kladla střecha na faře a sborovém sále, 1. srpna na kostele. Po roce už byl kostel vysvěcen: 11.8.1912 . V dnešním sklepě byl ještě byt pro kostelníka a sekretáře v jedné osobě.
Mecenáši, kteří na stavbu přispěli, byli zvláště tito: spolek Dílo Gustava Adolfa v Německu, Evangelický svaz v Německu, místní Firma Kliner, hrabě František Clam-Gallas z Frýdlantu a mateřský evangelický sbor ve Frýdlantu.
Celkem stála stavba i úprava pozemku a silnice (dnešní Blahoslavovy ul. před kostelem) 84000,- tehdejších korun. Pro srovnání víme, že např. výše zmíněný kostelník měl k bytu a části zahrady, kterých mohl užívat, dostávat měsíční plat ve výši 10 korun.
Ocituji zde ještě slova tehdejšího vikáře, který zde působil, Fritze Knorka: "Započetí stavby to byl smělý čin, který se báječně shledal se zdarem, načež se nám naskytla příležitost vidět celou řadu projevů evangelické lásky, věrnosti a obětavosti . Kéž toto vše nalezne odezvu v našich srdcích." Bratr vikář si pak přivedl na faru nevěstu, která byla sborem slavnostně uvítána.
Se stavbou samou se také začalo připravovat vše potřebné k tomu, aby se z místní kazatelské stanice stal farní sbor, i za tu cenu, že by pak místní evangelíci museli odvádět vyšší církevní daň.
Z díla architekta Otto Bartninga:
